Estonsko, malá země na pobřeží Baltského moře, je stále častěji zmiňováno v souvislosti se svou příznivou a efektivní daňovou politikou. Díky inovativnímu pravidlu nulová daň z reinvestovaných zisků a špičkově digitalizovanému podnikatelskému prostředí tato pobaltská země přilákala podnikatele z celého světa, aby si zde založili firmu. Estonsko navíc několik let za sebou drží první příčku žebříčku daňové konkurenceschopnosti sestavovaného organizací Tax Foundation. Znamená to tedy, že je Estonsko „daňovým rájem“?
Definice daňových rájů a srovnání s Estonskem
Pojem daňový ráj vyvolává představy tropických ostrovů, jako jsou Kajmanské ostrovy nebo Panama, kde bohatí jednotlivci ukrývají své peníze na tajných offshoreových účtech. V tomto článku si definujeme, co je to daňový ráj (a co znamená pojem offshore jurisdikce), porovnáme Estonsko s klasickými daňovými ráji z hlediska transparentnosti, regulací a daní a nastíníme hlavní výhody Estonska.
Cílem je objektivně určit, zda Estonsko zapadá do označení „daňový ráj“, nebo zda jde jednoduše o konkurenceschopné a transparentní daňové prostředí.
Co je to daňový ráj?
Zjednodušeně řečeno, daňový ráj je země (nebo jurisdikce), která zahraničním jednotlivcům a firmám nabízí extrémně nízkou nebo žádnou daňovou povinnost, obvykle v kombinaci se zákony bránícími sdílení finančních informací s jinými státy. Zásadní je, že daňové ráje také obvykle poskytují vysokou míru utajení neboli nedostatek transparentnosti. Jinými slovy, nejde jen o nízké daně, ale také o neprůhledná pravidla, která mohou umožnit skrývání majetku nebo příjmů před daňovými úřady. Toto utajení může zahrnovat anonymní bankovní účty, důvěrné firemní rejstříky nebo benevolentní oznamovací povinnosti.
Termín „offshore jurisdikce“ se často používá ve stejném kontextu jako daňové ráje. Ve skutečnosti jsou výrazy „offshore jurisdikce“, „offshore finanční centrum“ a „daňový ráj“ někdy používány zaměnitelně.
Kde jsou nejznámější offshorové jurisdikce?
Mezi klasické příklady daňových rájů patří jurisdikce jako jsou Kajmanské ostrovy, Bermudy, Britské Panenské ostrovy či Panama a další. Tato místa jsou již dlouho známá tím, že nabízejí nulové nebo velmi nízké daně (zejména pro zahraniční rezidenty či offshore společnosti) a lákají mezinárodní kapitál příslibem soukromí. Například mnoho z těchto rájů vůbec neukládá daně z různých druhů příjmů. Kajmanské ostrovy například neuvalují na společnosti žádnou daň z příjmů právnických osob, daň z kapitálových výnosů ani žádné odvody ze mzdy. V některých případech může být na jedinou adresu budovy zaregistrováno i tisíce firem, což ilustruje schránkový charakter mnoha entit v těchto zemích.
Je důležité poznamenat, že využívání daňového ráje není samo o sobě nutně nelegální – jednotlivci a společnosti mohou legálně převádět své zisky přes tyto jurisdikce, aby si snížili daňovou zátěž. Nicméně potenciál pro zneužití je vysoký. Daňové ráje jsou často spojovány s agresivním vyhýbáním se daňovým povinnostem, ba dokonce s daňovými úniky a praním špinavých peněz, právě kvůli kombinaci nízkých daní a utajení. To vedlo k rostoucímu mezinárodnímu tlaku (ze strany organizací jako OECD a EU) na potlačení těch nejškodlivějších praktik daňových rájů.
Estonsko ve srovnání s klasickými daňovými ráji
Na první pohled sdílí Estonsko s proslulými daňovými ráji jednu atraktivní vlastnost: extrémně nízké zdanění firemních zisků (konkrétně 0% sazbu daně z nerozdělených firemních zisků). Tato skutečnost vedla některé k tomu, že Estonsku přezdívají „ráj startupů“ anebo si kladou otázku, zda nejde o nový druh evropského daňového ráje.
Nicméně když porovnáme Estonsko s klasickými daňovými ráji, jako jsou Kajmanské ostrovy, Bermudy či Panama, podle klíčových faktorů – transparentnosti, firemní regulace a daňového režimu – zjistíme, že mezi nimi jsou zásadní rozdíly.
Transparentnost
Tradiční daňové ráje bývají často spojovány s přísným utajováním. Například Panama měla historicky velmi přísné bankovní tajemství – banky v Panamě nesměly snadno sdílet informace o majitelích účtů, což klientům pomáhalo zůstat v anonymitě. Podobně mnoho offshore rájů umožňuje skutečným majitelům firem (tzv. beneficial owners) zůstat skryto za nominálními řediteli nebo prostřednictvím trustů a anonymních akcií na majitele. V extrémních případech může v daňovém ráji jediná kancelářská budova „hostit“ jen na papíře desítky tisíc společností – neslavně proslulá zpráva amerického Kongresu z roku 2008 poukázala na jednu budovu na Kajmanských ostrovech, na jejíž adrese bylo registrováno 18 857 firem. To ukazuje, jak netransparentní a odtržené od reálné ekonomické aktivity tyto struktury mohou být.
Oproti tomu je estonský systém velmi transparentní. Estonsko vede veřejný obchodní rejstřík, kde jsou informace o vlastnících a jednatelích firem veřejné a snadno dostupné. Země se také aktivně zapojuje do mezinárodní výměny informací – Estonsko si ve skutečnosti automaticky vyměňuje daňová data s více než 100 jurisdikcemi na základě dohod OECD. Celková míra finančního utajení v Estonsku je minimální – podle jedné metriky Estonsko představuje jen 0,14 % globálního finančního tajemství (velmi nízký podíl). Stručně řečeno, schovávat peníze v Estonsku není proveditelné tak jako v tradičních tajnůstkářských rájích. Finance estonské firmy jsou pro regulátory „na očích“, což je pravý opak bankovního tajemství a neprůhlednosti, která je znakem daňových rájů.
Firemní regulace
Klasické offshore ráje mívají velmi volné požadavky na společnosti, které v nich sídlí, ale nevykonávají místní činnost. Mnoho z nich nevyžaduje žádnou místní ekonomickou přítomnost – často není zapotřebí mít místní zaměstnance ani kancelář; postačí jen lokální registrační agent a P.O. Box jako sídlo. Požadavky na finanční vykazování a účetnictví jsou pro offshore subjekty minimální nebo žádné. To může vést k tomu, co EU popisuje jako „fiktivní rezidence“ – společnosti registrované na místě, kde nemají žádnou skutečnou činnost či přítomnost, čistě za účelem daňové optimalizace. Například offshore společnost typu International Business Company (IBC) v některých karibských destinacích nemusí podávat výroční účetní závěrky ani se nepodrobuje auditu, pokud nepodniká místně.
Estonsko naproti tomu – přestože je velmi vstřícné k byznysu – stále vynucuje standardní pravidla správy a řízení firem a vykazování, jaké se očekávají od země EU. Společnosti registrované v Estonsku (včetně těch vlastněných e-rezidenty) musí vést řádné účetnictví a předkládat výroční finanční zprávy estonským úřadům. Členství Estonska v Evropské unii znamená, že dodržuje společné standardy korporátní transparentnosti a regulací. Ve skutečnosti, na rozdíl od typického ráje, Estonsko vyžaduje od firem transparentnost a řádné účetní záznamy – nemůžete si jednoduše založit papírovou firmu a pak ignorovat dodržování předpisů. Díky tomu má země výbornou pověst v mezinárodních žebříčcích: je vnímána jako velmi transparentní, s nízkou mírou korupce, a rozhodně ne jako Divoký západ pro pochybné schránkové firmy. Podnikatel, který zakládá firmu v Estonsku, zjistí, že proces je rychlý a relativně levný, stále však musí dodržovat pravidla (např. podávat výroční finanční výkazy, odvádět daně, když jsou splatné atd.), stejně jako by musel v jakékoli dobře regulované ekonomice.
Zdanění
Největší rozdíl spočívá v tom, jak jsou zdaňovány příjmy. Tradiční daňové ráje obvykle nabízejí zcela nulové či takřka nulové daně na určité druhy příjmů, zvláště pro cizince. Například Kajmanské ostrovy vůbec nevybírají daň z příjmů právnických osob ze zisků společností – firma registrovaná na Kajmanech tak může vydělávat neomezený zisk a nezaplatí z něj na místě žádnou daň. Podobně panamský teritoriální daňový systém znamená, že pokud společnost generuje všechny své příjmy v zahraničí, Panama je vůbec nezdaní – taková offshore firma fakticky platí 0 % daně z příjmů pocházejících ze zahraničí. Také Bermudy nemají žádnou daň z příjmu právnických osob. Tato území financují veřejné rozpočty jinými způsoby (například poplatky nebo zdaněním pouze místních aktivit), ale v podstatě slibují, že zahraniční investoři či podniky nebudou ze svých zisků platit žádné daně.
Estonský daňový systém je zásadně odlišný. Estonsko nenabízí plošný režim nulových daní pro každého – místo toho pouze odkládá zdanění s cílem podpořit růst. V Estonsku se firemní zisky nezdaňují, dokud nejsou rozděleny (vyplaceny jako dividendy nebo určité jiné platby). Jinak řečeno, estonská společnost, která reinvestuje svůj výdělek, zaplatí z těchto reinvestovaných zisků v dané chvíli 0 % daně – ale pokud až když vyplatí dividendy akcionářům, uvalí se na ně daň okolo 20–22 %. To je plná sazba daně podle mezinárodních standardů (srovnatelná nebo dokonce vyšší než sazby daně z příjmů právnických osob v mnoha zemích). Naproti tomu společnost v opravdovém daňovém ráji, jako jsou Kajmany nebo Britské Panenské ostrovy, může rozdělit zisky svému zahraničnímu vlastníkovi a stále na místě zaplatí 0% daň. Estonský přístup připomíná spíše daňový odklad: zdanění lze odložit ponecháním zisků ve firmě pro další rozvoj podnikání. Je to velmi přívětivé pro byznys, ale neznamená to trvalé plné osvobození zisků od daně.
Pro názornost: pokud technologický startup v Estonsku vydělá zisk 1 milion € a vloží jej zpět do rozvoje produktu, v dané chvíli z tohoto 1 milionu € nezaplatí žádnou daň z příjmu právnických osob. To je pro růst velká výhoda. Pokud však poradenská firma v Estonsku vydělá 100 000 € a majitel si je chce vyplatit jako dividendy, přibližně 20 000 € připadne na estonskou daň. V klasickém offshore ráji by tento majitel z takové výplaty na místě nezaplatil nic (i když ve své domovské zemi by mu daňová povinnost pravděpodobně vznikla). Estonská daňová sazba na rozdělené zisky tak ve skutečnosti může být vyšší než příslib nulové daně v tradičním ráji – Estonsko není místem, kam by se daly jednoduše nastálo schovat zisky bez zdanění. Hlavní „fígl“ estonského systému spočívá v tom, že si sami zvolíte, kdy daň zaplatíte, tím, kdy vyplatíte zisk; pokud zisk nikdy nerozdělíte (nebo to odkládáte), neplatíte žádnou firemní daň. To je skvělé pro legitimní rozvoj podnikání, ale nijak užitečné pro někoho, kdo chce jen skrýt zisky před zdaněním.
Mezinárodní závazky
Posledním bodem srovnání je pohled mezinárodního společenství na tyto jurisdikce. Mnoho klasických rájů se ocitlo na různých černých či šedých listinách kvůli nespolupráci v daňových záležitostech. EU například vede seznam „nespolupracujících daňových jurisdikcí“ (tedy zemí, které podle ní uplatňují škodlivé daňové praktiky nebo postrádají transparentnost). Panama, Kajmanské ostrovy, Bermudy a další se v minulosti na těchto seznamech objevily nebo byly EU a OECD varovány.
Estonsko, jako členská země EU a OECD, stojí na opačné straně této snahy – pomáhá nastavit pravidla, místo aby za ně bylo káráno. Estonsko dodržuje opatření OECD proti erozi základu daně a přesouvání zisků (BEPS) a automaticky si vyměňuje daňová rozhodnutí a informace, aby zabránilo únikům. V rámci EU je zastáncem spravedlivého a transparentního zdanění. Tato sladěnost s globálními standardy jej ostře odlišuje od jurisdikcí, které si vysloužily neslavnou pověst kvůli utajení nebo umožnění daňových úniků. Nikdo na mezinárodních fórech neobviňuje Estonsko, že by bylo nějakým nepoctivým daňovým rájem; naopak je často chváleno za svou inovativní, ale zodpovědnou daňovou politiku.
Shrnuto, Estonsko se od klasických daňových rájů zásadně liší: je transparentní tam, kde ráje spoléhají na tajnůstkářství; vyžaduje standardní firemní transparentnost a plnění povinností, zatímco v rájích to často není požadováno; a ve finále firemní zisky zdaňuje (běžnou sazbou), zatímco v rájích se uplatňují jen minimální nebo žádné daně.
Je Estonsko daňovým rájem?
Po prozkoumání všech výše uvedených aspektů můžeme odpovědět: Estonsko není daňovým rájem v tom tradičním smyslu, ačkoli jde o daňově konkurenceschopnou a k podnikání přívětivou jurisdikci. K nejasnostem občas dochází proto, že Estonsko nabízí nízké efektivní zdanění firemních zisků při jejich reinvestování (0 % klidně i po mnoho let), což na první pohled zní jako politika daňového ráje. Ale nezapomínejme na definiční znaky daňového ráje – ultranízké (či žádné) daně v kombinaci s utajením a nedostatkem dohledu. Tyto podmínky Estonsko nesplňuje.
Abychom shrnuli několik klíčových bodů, které vedou experty k závěru, že Estonsko není rájem:
- Estonsko firmy zdaňuje – ne v okamžiku vytvoření zisku, ale v okamžiku jeho rozdělení. Standardní daň z rozdělených zisků (20–22 %) je normální sazba, nejde o „pouze formální“ či nulovou sazbu. To znamená, že Estonsko není místo nabízející nulové daně z firemních zisků obecně, pouze odklad zdanění. Mnoho skutečných rájů má nulové či téměř nulové daně i při rozdělení zisků, zejména u firem v cizím vlastnictví. Jak poznamenala jedna analýza, Estonsko má některé atraktivní rysy obvyklé u daňových rájů (například nezdaňování nerozdělených zisků), ale nenaplňuje obvyklou definici daňového ráje, protože zachovává vysokou míru transparentnosti a mezinárodní spolupráce. Jinak řečeno, estonský režim je o tom, kdy daň zaplatíte, ne zda ji vůbec zaplatíte.
- Transparentnost a spolupráce: Estonská ochota k mezinárodní daňové spolupráci je pravým opakem chování daňových rájů. Daňové ráje typicky spoléhají na utajení; Estonsko funguje na principu transparentnosti. Díky tomu nenajdete Estonsko na seznamech jurisdikcí, které svou netransparentností napomáhají daňovým únikům. Organizace Tax Justice Network (zkoumající daňové ráje a finanční tajemství) odhaduje, že Estonsko se podílí na globálním problému vyhýbání se daním zcela zanedbatelně (hluboko pod 1 %). To naznačuje, že v celosvětovém měřítku Estonsko není významným rájem pro přelévání zisků či nelegální finanční toky ve srovnání s místy jako Bermudy, Lucembursko či Kajmany.
- Pověst a právní status: Estonsko je uznávaným členem EU a OECD a nebylo v žádném oficiálním ohledu označeno za daňový ráj. Například na černé listině EU nespolupracujících jurisdikcí (nástroj k tlaku na reformu rájů) Estonsko nefiguruje (ta míří převážně na malé mimounijní státy a teritoria). Navíc estonští představitelé otevřeně odmítají nálepku „daňového ráje“ a zdůrazňují, že ačkoli daně v zemi jsou nízké a jednoduché, vše se děje transparentně a legálně. Náměstek ministra financí Dmitri Jegorov poznamenal, že mnozí zahraniční podnikatelé – e-rezidenti – ve skutečnosti nakonec přispějí více na daních ve svých domovských zemích, protože jejich estonské firmy díky příznivým podmínkám více rostou. Jinými slovy, estonský systém dokáže podpořit legitimní podnikatelskou aktivitu, která vede k vyššímu zdanitelnému příjmu někde jinde, místo aby prostě nelegálně odsával daňový základ jiným státům.
- Daně se stále musejí platit jinde: Je důležité, aby si mezinárodní čtenáři uvědomili, že využití estonského programu e-Residency a tamní firemní struktury není způsob, jak se osobně vyhnout placení daní. Pokud žijete v jiné zemi a berete si příjem ze své estonské firmy, obecně z něj budete doma platit daň z příjmu fyzických osob (pokud tedy nepřesunete svou daňovou rezidenci do země s nízkými daněmi). Estonsko sice nebude danit váš plat, pokud tam nejste daňovým rezidentem, ale vaše domovská země ho zdaní. Jak tým programu e-Residency a poskytovatelé služeb často zdůrazňují: e-Residency je digitální identita, nikoli daňová rezidence. Vaše estonská společnost možná ušetří na korporátní dani až do rozdělení zisku, ale vás jako fyzickou osobu to nezbavuje povinnosti odvádět daně ve vlastní zemi. To je v kontrastu se stereotypem daňového ráje, kde se někdo usadí na ostrově bez daní a neplatí nic nikde. Estonsko pro vás není osobním daňovým rájem; je to nástroj, jak efektivně řídit firmu, s tím předpokladem, že budete dodržovat daňové zákony v kterékoliv zemi, kde jste skutečně rezidentem. Tento přístup je v souladu s globálními daňovými pravidly a brání tomu, aby vznikla „černá díra“ pro vyhýbání se daňovým povinnostem.
Celkem vzato Estonsko nabízí transparentní, na pravidlech založenou daňovou výhodnost, nikoli únik založený na utajení. Nejlepší je popsat jej jako daňově výhodnou, digitálně pokročilou jurisdikci spíše než jako daňový ráj. Zemi se daří být přívětivá k podnikání a lákat investice, aniž by se uchylovala k pochybným praktikám tradičních rájů. Podnikatele a firmy přitahuje Estonsko svou snadností podnikání, stabilním prostředím a chytrou daňovou politikou – ne proto, že by to bylo místo k ukrývání peněz.
Závěr
Je tedy Estonsko daňovým rájem? Vše nasvědčuje tomu, že není – alespoň ne podle žádné obvyklé definice. Estonsku chybějí klíčové prvky, které definují offshore daňové ráje: nenabízí plošné nulové daně pro zahraniční investory (daň je odložená, ale nakonec je uvalena v normální výši) a rozhodně nenabízí utajení nebo laxní vymáhání pravidel. Místo toho by mělo být Estonsko považováno za inovativní daňový model v rámci EU – takový, který kombinuje nízké daně z reinvestovaných firemních zisků, jednoduchý systém rovné daně a vysoce digitalizovanou správu. Tyto prvky přinášejí legitimní výhody pro podnikatele a firmy, podporují růst a investice namísto daňových úniků.
Estonsko jako daňově vstřícná, ale transparentní jurisdikce
Estonsko stojí v kontrastu k tradičním rájům typu Kajmanů nebo Panamy, které vybudovaly svůj finanční sektor na tajných účtech a offshorových firmách s nulovými daněmi. V Estonsku se nemůžete schovat ve stínu – každá společnost je v otevřeném rejstříku a transakce mohou být hlášeny v rámci mezinárodních dohod. Co však můžete v Estonsku dělat, je efektivně a globálně rozvíjet své podnikání, a to díky jeho pokrokovým politikám a špičkové technologické infrastruktuře.
Z vyváženého pohledu je Estonsko daňově přívětivá a konkurenceschopná jurisdikce – v žebříčcích daňové konkurenceschopnosti a snadnosti podnikání se stabilně drží na špičce – ale funguje v rámci mezinárodních norem a s transparentností. Pro podnikatele a digitální nomády může Estonsko díky 0% dani z reinvestovaných zisků a bezproblémovým e-službám působit jako daňový ráj. Ale pro ty, kteří hledají způsob, jak se vyhnout daním nebo skrýt majetek, by bylo Estonsko zklamáním, protože samo hraje podle pravidel – a totéž očekává i od vás.
Na závěr, Estonsko není daňovým rájem v problematickém smyslu; spíše je příkladem toho, jak země může mít k podnikání vstřícný daňový systém, aniž by obětovala transparentnost nebo spravedlnost. Nabízí to nejlepší z obou světů – pobídky v podobě nízkých daní k pohonu ekonomické aktivity a zároveň renomované, zákonů dbalé prostředí. Právě tato rovnováha je důvodem, proč je Estonsko v mezinárodních debatách o daních často dáváno za vzor, nikoli pranýřováno.
